Píše se rok 1999. Nejpopulárnějším telefonem je Nokia 5110, “třicet tři desítka” ještě ani neexistuje. Po silnících se prohánějí nejvíce Felicie a Favority. “Silné“ domácí počítače mají výkon zhruba třetinový oproti dnešním běžným telefonům, k internetu jsou připojeny přes pevnou linku a vydávají při tom prapodivné zvuky.
Právě v tomto roce byl nadefinován Hypertext Transfer Protocol (HTTP/1.1) ve verzi, která se používá dodnes. Od té doby vše prošlo obrovskou změnou – auta, mobily, počítače, ale především celý internet. Dříve obsahovala běžná webová stránka označkovaný text, základní styly a dva, tři obrázky. Kromě významu webu se zásadně proměnil i význam celého internetu. Ten byl dříve určen primárně ke konzumaci dat, dnes data hojně tvoříme (blogy, sociální sítě, sdílení atp.). Běžná webová stránka se mnohonásobně rozrostla a její prezentace dostala nový význam mimo původního, pouze informativního. S tím, jak se z pouhého informačního zdroje stal komplexní marketingový nástroj, se změnila i struktura webu – dnes obsahuje mnoho obrázků, rozsáhle stylopisy, skripty pro vše možné a mnoho grafických prvků. A právě zde narážíme na omezení kvůli stařičkému HTTP/1.1.
Protokol HTTP/1.1 obecně slouží k výměně hypertextových dokumentů HTML – jednoduše řečeno, díky němu můžete otevřít Váš oblíbený Pixelfield blog. Počítače tímto protokolem komunikují textově, což může být fajn, pokud ovšem nejste počítač, který písmenka interpretuje hůře než binární data. Základní myšlenka HTTP/1.1 je taková, že každý jednotlivý element musí být vyžádán požadavkem a odpovědí doručen. Jedno otevření stránky dnes tedy může vygenerovat desítky až stovky různých požadavků na všechny elementy – obrázky, skripty, stylopisy a stránku samotnou.
Zlom přišel v květnu 2015, kdy byla vydána specifikace protokolu HTTP/2, jež je nástupcem toho současného (verze 1.1), který je tu s námi již dlouhých 16 let.
Uživatel bude postupný přechod na novou specifikaci protokolu kvitovat hlavně kvůli rychlejšímu načítání webu. HTTP/2 multiplexuje požadavky, čímž dosáhne daleko vyšší rychlosti než starý protokol, který pro každý jednotlivý element iniciuje nové volání “se vším všudy“, což je velice náročné. Další vychytávkou je automatická komprese HTTP hlaviček a především skutečnost, že se jedná o binární protokol (pravda, už si moc nepočtete, co si mezi sebou prohlížeč se serverem povídají, ale ruku na srdce, kolikrát jste to udělali?).
Jedna z fajnovek je, že server začne posílat elementy stránky ještě dříve, než o ně prohlížeč požádá. Není za tím žádná věštkyně s křišťálovou koulí připojenou k nějakému API, Server začne posílat náležitosti dokumentu dřív, než je prohlížeč požádá, protože to server prostě bude vědět.
Na závěr uvádím link http://www.http2demo.io/ – zde si můžete vyzkoušet rychlost obou protokolů. Oba stahují stejná data, každý právě přes jinou generaci protokolu. Rozdíl sice není tak dramatický, protože se nejedná o velkou aplikaci, přesto však toto demo nového protokolu výmluvně dokládá jeho nesporné výhody. Vzpomínejme na HTTP/1.1 jen v dobrém. Díky jeho postupnému konci se ale můžeme těšit na daleko rychlejší internet!